Letošní sezóna mého pobytu v údolíčku mého snění začala 23.4.2009, kdy mně tady dopravil Emanuel III. se svou červenou Filenkou combi. Ani jsem se neohřál, a již jsem s Martičkou putoval do jižních Čech k její sestřičce Jiřince, na už jen její pensión - ke shlédnuti na www.krauspension.cz , kde jsme mněli základnu k odjezdu do mé krásné Dalmácie, konkrétně pod Omiš. Jako šofér a kamarád hasič a přítel naší Jiřinky byl František Puc,alias přeloženo do chorvatštiny - puc znamená knoflík. Doufám, že Fanúš se neurazil. A tak jsme vyjeli 9.5. ráno přes Rakousy, Madžarsko, kousek Slovénie do Chorvatska. Mezipřistáni jsme si udělali ve Slunji, které jsem vždy projížděl v noci. Tam jsem zajistil přes internenet nocleh. Po příjezdu jsme si prohlédli odpolední Slunj - viz fota. Večer jsme si udělali posezení na terase do pozdních hodin s dobrým pohoštěníčkem. Ráno odjezd na Plitvice. Jelikož jsem Plitvice již absolvoval v minulosti, nechal jsem tříhodinovou prohlídku na ostatních, a ja jsem se věnoval pití pivečka, čtení a hlídaní našeho dopravního prostředku. Pak následoval odjezd směr Omiš, kde jsme dorazili navečer, zastavili jsme se za našimi přáteli vatrogasci, a pak odjezd k našemu kamarádovi Tončimu Staničovi a jeho porodici, kde jsme byli ubytováni. A tak plynul den za dnem - v úterý jme navštívili trh v Zadvarje a pak Modré a Červené jezero u Imotska. Nezapomněli jsme ani na naše přátelé - manžely ve Sviništi. Zajeli jsme i do Podgory, kde jsem dlouhá léta jezdil, a tam se pěkně všichni kromě mně pěkně čachtali v té slané louži.Fanúš byl poprvé u móře,a tak se ho nemohl nabažit - viz fota. V sobotu 16. jsme na svátek Ivana Nepomuka byli pozváni jako každoročně na raut v Radvanově mlynici. A vneděli hajdy pro Martičtinu červeno Fábijku na pensiónek, a v pondělí domů. Rituška, moje fenečka jezevčícká, trpasličí, králičí byla na dovolené u mé sestřenice Jindřišky v Jablunkově.A to nevěděla, že tam bude pomalu měsíc. Moc jsem se na chatě neohřál, a 30.5. jsem opět putoval nazpět do země vyvolené s našimi hasiči na návštěvu vatrogasců s kterými se družíme v Omiši. Jelo nás 7 chlapův ve Františkovi, t.j. Renault pojmenovaný po našem primátorovi Františku Chobotovi. V neděli počasí jako vymalované, ale od pondělka, to jsem nikdy za celé roky od roku 1972 co jezdím dolů nezažil. Tři dny plné vody, kde se hrabe Ostravice. Ve středu Podgora - lije jako z konve, návšteva mých přátel slastičáru porodice Režepi. Ve čtvrtek už bylo krásně, tak s Tončim do Vranjic za vatrogasci, kde jsme jeli domluvit družební styky s SDH Frýdek. Přijetí ohromné spojené s obědem a besedou o formě styku. Navečer jsme mněli hrát kopanou v Omiši, ale naši kamarádi museli změnit program, tak jsme jeli zpět do Vranjic, a tam se odehrál zápas a večerní festa s grilováním, zpěvem a zábavkou. O půlnoci návrat. Do sobotního odjezdu kluci zvládli potápění, lezení po skalách v Omiši i raft na Cetině. A v sobotu zastávka ve Splitu,a v neděli v ranních hodinách Havířov. Dopoledne pro Ritu a konečně na chatičku. Ale čas je neúprosný, je pondělí a hned je neděle, a zase pondělí, a najednou je 4.9. a opět do Dalmácie. Nakonec nás jelo jen 18, což nebylo dobré pro Rostíka dopravce, a ani pro mně. Spali jsme už na novém místě, které jsme otestovali s hasiči koncem května. Mira kamarádka je výtečná, taktéž i její dcera. Vrátil jsem se 13.9. a nyní už pomalu pakuji věci, a koncem října Havířov. Ale vše bylo jinak. 12.10. padnul sníh na Lysé a Smrku. To pondělí byla v hustém dešti Martička pro kameny, já už byl marod. Nanosili mi dřívi na verandku, a tím mi prozřetelně zachránili život. 13.10 začalo sněžit a to tak, že nasněžilo na 30 cm sněhu. To jsem za celou dobu zažil v říjnu sníh od roku 1954 poprvé. Veškeré mé plány s odjezdem do Havířova koncem měsíce byly ty tam. To jsem se již trápil s vysokou teplotou. Sněžilo neustále. Ve čtvrtek o půl třetí ráno jsem viděl modré záblesky u Karkulky, a rázem přestal hrát satelit, a bylo tma. Po změření na el.rozváděči v zásuvce jsem zjistil, že jde jen jedna fáze. Čekal jsem do rána a udělal jsem přepojení, aby šly mrazák, lednička a televize ze satelitem. Houby platné, po poledni již nešla ani ta jedna fáze. Mokrý sníh dokonal svoje. Nad splavem popadaly stromy na vedení a bylo po žížalkách. Ale to jsem volal Emošovi co se tady děje, ať pro mně přijede v pátek, protože nebyla naděje, že se elektřina znovu zapne. ČEZ už pracoval v celé republice. V pátek dopoledne přijel Emoš s Renkem, naložili jsme, a s vysokou teplotou mně odvezli domů do Havířova. Tak skončila moje letošní mise tam, kde je mi nejlíp.
Nejsem nadšen, ale budu muset počkat opět půl roku, zda on nejvyšší mi dá možnost návratu v dubnu 2010.